Žáci na OPENu ČSA

Žáci o předposledním červnovém víkendu vyjeli do prahy na OPEN pohár ČSA. Třídenní turnaj obsahoval tradičně také složku Clash of Skills. Jak si kluci turnaj užili, ať už herně nebo společensky, a jak se v konkurenci devíti týmu umístili, si můžete přečíst v následujícím reportu.

Cesta tam i zpět proběhla bez problémů, společná doprava kluky baví. Nejspíš se nám i povedlo všechny v neděli večer vrátit domů ke svým rodičům. Mimosportovní pobyt v Praze proběhl dle našich očekávání, kluci nedbali našich rad a moudrého poučování, a nezastavili své pusy a těla a stále něco dělali, většinou blbiny, které si očividně užívají. Páteční večeře byla kluky pojata formou "není nad kuřecí speciality" a dále doplňkovou činností "nakupme si stříkací pistolky a bude nám ještě veseleji". Vrcholem nákupní horečky bylo pořízení basketballového míče jedním nejmenovaným kamarádem...jeho úsměv na tváři, když vycházel z obchodu s mičudou v podpaží, hovořil za vše. Sobotní večeře byla byla kvůli divokému počasí klidnější, díky bohu bez vedlejších nákupů. Dovezená pizza na všechny možné způsoby potěšila každého, zejména toho, kdo pak po nás uklízel tělocvičnu. Snídaně pohodové, v neděli jsme klukům nakoupili na svačinu banány a tyčinky jako rychlý zdroj energie, do toho jsme byli průběžně zásobování dobrotami od Hanky K. a Martina Č., děkujeme. Týmové obědy podle nás také plní funkci a všechna naše očekávání až na jedno. Moc toho po klucích na talíři nezbývá (po některých tedy vůbec) a už to tedy pro nás nejsou tak velké hody jako dřív.

Co se týká sportovní části našeho výletu, byli a jsme naprosto spokojeni. Před turnajem jsme si řekli, že za úspěch budeme s ohledem na obsazení turnaje ostatními týmy včetně toho, že soupeři se mohli doplňovat a posilovat o hráče z jiných klubů (což se také často dělo na rozdíl od našeho týmu), když se dostaneme do semifinále. Což se nám bez jediné prohry a po dobrých výsledcích a herním projevu podařilo.

Semifinále jsme zvládli vcelku bez problémů a snažili se šetřit na poslední zápas turnaje. Samotné finále proti Berounu bylo jednoduše řečeno z našeho pohledu smolné - obrana výborná. Nedařilo se nám ale, oproti jiným zápasům, pálit na extrémně pomalý nadhoz. Měli jsme spoustu hitů, které ovšem nebyly buď tak razantní, anebo tak dobře umístěné, a proto jsme bohužel celý turnaj nedotáhli do vítězného konce a po těsné prohře 0:1 skončili na skvělém, a na počátku turnaje neočekávatelném druhém místě. Emoce kluků v posledním inningu finále byly úžasné, neopakovatelné, fantastické. To jak co do chuti se porvat o vítězství, projevech radosti, když jsme na dva auty obsadili 1. a 3. metu, enormního nasazení hráčů při snaze nebýt aut, tak i bohužel po konci zápasu. Tolik slz jsme ještě skutečně nikdy neviděli.

Jsme hrdí na náš tým a na kluky, jak dokázali celé 3 dny bojovat, zlepšovat se, makat, držet pohromadě, bavit se, povzbuzovat se a přát si navzájem dílčí úspěchy ve prospěch celku, tak také proto, a to možná ze všeho nejvíc, jak dokázali velice trpkou prohru unést ve vztahu k soupeři. I přes velkou bolest šli se vztyčenou hlavou pozdravit soupeře a pogratulovat mu k vítězství. Jsme přesvědčeni, a klukům jsme to po zápase řekli, že je potřeba umět nejen vyhrávat, ale i prohrávat. Jak ve sportu, tak i v životě. S nadhledem a grácií se po pádu a prohře zvednout a jít dál. A že oni to už umí, že jsme na ně hrdí a že i tato jedna prohra, tak jako celý turnaj, je posune o kousek výš.

Třešinkou na dortu bylo naše vítězství v Clash of skills, soutěž v rychlosti, ohebnosti a síle mezi všemi týmy. Kluci podali úžasné výkony a to i díky doplňkovým aktivitám, které kromě klasických tréninků děláme - posilovací a protahovací jóga, nedělní běhání...a také díky malému a tajemnému Mátovi L. alias Malému Páťovi, bez kterého bychom zřejmě nevyhráli.

Děkujeme rodičům za pomoc s přípravou kluků, není to mnohdy jednoduché, ale dává to smysl neboť sport, a to zejména kolektivní, je to nejlepší, co mohou kluci v tomto věku zažít. Vy jim tu možnost dáváte. Díky moc.