Semifinálová série s Radotínským SK - konec

    Naši dva největší spisovatelé o tomto víkendu nebyli s námi ( jeden si řekl, že spasí svojí účastí UK a druhý musel chca nechca asi poosmé k moři ) a to znamená, že následující řádky budou jednoduché, krátké a možná i s nějakou tou chybou. Pardon dopředu.

V sobotu se hraje v Chomutově jen jeden zápas. I ten může rozhodnout, protože vedeme 2:0 na zápasy.  Nerozhodl. Rozhodla naše totální nemohoucnost na pálce. S jedním odpalem za celé utkání se opravdu nedá vyhrát. V podvědomí si všichni říkali, že by to mohlo vyjít už v sobotu, ale nikdy to není tak jednoduchhé jak se zdá. Navíc ne všichni byli úplně zdravotně v pořádku a prostě to nešlo. Kluci radotínský nás sfoukli jako svíčku. ( 0:4 )

V neděli se to muselo rozseknout. Počasí nádherné, nálada dobrá, při rozcvičení vzpomínáme na veselé historky a týmový duch je ve vzduchu. Jen Jarin nechce říct vtip.  Pálíme. Kupodivu. Využíváme každou chybu soupeře, běháme agresivně. Vedeme 4:0 a hned zase bráníme jak o život. Nakonec se trochu ( dost ) klepeme až do sedmé směny, kterou Luboš zakončuje excelentním zákrokem. Něco mezi rybou, parakotoulem a nevím čím ještě. Jako kdyby mu bylo dvacet.  ( 5:4 )

Nebyla to jednoduchá série. Zápasy hezké, první a čtvrtý extrémně vyrovnané. Naštěstí jsme nemuseli hrát pátý jako loni s Eagles. Bylo by to opravdu těžké pro oba týmy, vzhledem k nasazení nadhazovačů.

Teď nás čeká finále. Zase se Spectrem. Otázka je, jestli nám bude zase stačit to ( jako poslední dva roky ), že jsme se dostali do finále nebo ne.  Jsme spokojení. Ve finále jsme po sedmnácté v řadě. Ale jak začínám tušit, ještě nejsme uspokojení. A to je dobře.

Přijďte se podívat. Tím nám pomůžete nejvíc.

Těšíme se.